O vakládání karet

Vykládání karet se datuje někdy do sedmdesátých let čtrnáctého století. Nejstarší dochované karetní listy pak pocházejí z raného patnáctého století. O kartářství v tomto období vypovídá Kniha osudu, která byla tištěna mezi lety 1505 a 1510 v Mainzu u Joanna Schoeffera. Tehdy, jak se zdá, měly karty již své významné postavení. Rozhodujícím obdobím pro předpovídání je pak zvláště osmnácté století, doba osvícenecká. V této době se objevují magické kroužky, alchymie zažívá nový rozmach a vykládání karet dosahuje vysoké úrovně. Od osmnáctého století si tak čtení osudu pomocí karet zachovalo svou oblibu až po naše časy. Z této doby pocházejí různé karetní hry z Anglie, Francie i Německa. Jsou známy i významné osoby, věštci a věštkyně, například parukář Aliette, zvaný Etteila, který zpracoval zvláštní a na svou dobu velice okultní hru. Vůbec nejslavnější věštkyní devatenáctého století byla Mademoiselle Lenormand z Paříže. Říká se, že Napoleonova žena Josephine de Beauharnais si od ní nechala nejednou poradit. V dnešní moderní době se vykládání z karet nepovažuje za zrovna seriózní metodu v oblasti pohledu do budoucnosti. Přesto kartářství mezi některými lidmi přežívá. Jsou tito lidé obyčejní podvodníci nebo mají schopnost vidět to, co je pro druhé „tabu“? Podívejme se nyní, na jakém principu kartářství funguje.